Krkonošský Survival.....aneb jak jsem brodil Labe, zlomil hůlky a naučil se spát za chůze

24. 03. 2015 7:30:00
Existují krátké běžecké závody, kde jste do hodiny v cíli. Existují delší běžecké závody, kde jste za pět hodin v cíli. A existují závody, kdr když vystartujete v deset večer, tak ještě ve čtyři odpoledne druhého dne hledíte na pět kilometrů vzdálený kopec, kde doufáte, že bude konečně cíl. A Krkonošský survival je se svými dvaceti hodinami jedním z nich. Jedním ze závodů, kde se proti sobě postavil tým nováčků a amatérů a týmy několika násobných účastníků mistrovství světa.

Když jsem se na podzim upsal a stal se po několika letech konečně oficiálním členem outdoorového oddílu Ekonom Praha Outdoor (znám jako EPO), tak jsem si říkal, že bych měl začít jezdit na závody. To byla ještě chvíle, kdy jsem z toho měl dobrý pocit.....asi naposled. Na štědrý den mi kamarád Kuba napsal, abych citoval přesně "Ahoj, nechceš zkusit nějaký pořádný survival?" A to je nabídka která se neodmítá. (I když by měla). A co jsem na to mohl říct? A pomalu druhý den, už jsme byli přihlášeni. Ještě s námi šel Ondra, třetí parťák z oddílu.

Pravidla jsou celkem jednoduchá. Dostanete mapu, kde je několik desítek kontrol a stanovišť, které kdyžž navštívíte anebo splníte určité úkoly, tak dostanete body (podle vzdálenosti a obtížnosti). A pokud se stihnete vrátit v limitu, tak vám nic neodečtou v cíli. A kdo má víc bodů, tak vyhrál.

24 hodin do závodu:

Je to dvacet hodin v Krkonoších, přes noc, do kopce, z kopce, bude tam sníh, bude tam zima, možná bude pršet nebo sněžit, co by tak bylo ideální si vzít s sebou? Ale počítej s tím, že si to všechno budeš muset táhnout na zádech. Společně s povinnou výbavou, jako byla lékárnička, buzola, píšťalka, sedák, slaňovací pomůcky (WHAT?), čelovka a jídlo. Kopec jídla. No, v doporučené výbavě jsou i sněžnice a běžky. Ale to snad nevyužijme. Ani jedno. Sněžnice jsme odsoudili ještě v Praze, že nebereme (asi moje největší chyba z celého závodu) a bežky sice bereme, ale pravděpodobně je necháme stejně v autě, jelikož zázrační sněžení přes noc asi nenastane)

4 hodiny do závodu:

Zázemí závodu bylo na chatě Kara, kousek od Jestřebí v Krkonoších, kde se sešly všechny týmy. Po registraci a zkontrolování výbavy je nutné se pořádně najíst (po zkušenosti vím, že před větším závodem je lepší se najíst víc než míň. I když je vám blbě, tak je to furt lepší, než když vám dojde energie. To není pocit, že jste unaveni, že vás bolí nohy. To je pocit, že už nemáte opravdu žádnou energii, kterou byste dokázali pohnout nohama). Zabaleno, mapa nastudovaná, a můžeme konečně vyrazit do autobusů, které nás odvezou na start. Sice je nám divné, proč se jede hodinu a půl před startem, ale posléze zjišťujeme první nemilé překvapení. Ten autobus opravdu nejkratší cestou a rychlou jízdou jel před hodinu. A to máme ujít pěšky? JAK PROBOHA???

0 hodin do stratu (22:00):
Na začátku závodu je tzv. Prolog, což je orientační běh, kdy každý z týmů běží trošku jinou trasou, a slouží hlavně k tomu, aby se týmy roztrhaly a neběžely hlavní závod spolu. Obvykle trvá chvilku, pár kilometrů. Ale skoro 15 kilometrů a zhruba 2 hodiny? Ano, miluju běhání v pohorkách v lese, po bunkrech, přes bažiny, ohradníky, kopce, bahno..... A to byl teprve začátek. Pak přišel jeden z nejzajímavějších úseků, kdy jsme museli zaběhnout dolu do pevnosti a tam najít tři kontroly. Tentokrát ale bez mapy. Se slovy, že tam možná bude trošku vlhko. Ano, s tím se počítá. přece jenom je to 30 metrů pod zemí, tam prosáknou nějaké ty podzemní vody.

Támhle za tím zábradlím něco bude. Ha, kontrola. Tam na konci toho tunelu. Ale je tam trochu vody. To nebude moc hluboké.....

Inu, bylo. Nejdříve jsme to sice riskli, že to nějak projdeme v botech, ale asi po dvaceti metrech, když už to bylo fakt po kotníky, tak jsme prostě vyměkli a boty sundali. A došli tam naboso. Ostatní týmy, co dorazily po nás, už se nechali inspirovat a sundali obutí "v čas". Další dvě kontroly už jsou v pohodě a vybíháme na orienták. Máme asi čtvrt hodiny a před náma zhruba 2 kilometry. S desetikilovými batohy na zádech.

cca 01:00 (17 hodin do cíle):

Tak orienťák jsme stihli za pět minut dvanáct. Teda přesněji, za pět minut půl jedné, kdy v půl se zavíral a nikdo už na něj nesměl. Což bylo vzhledem k předcházejícímu prologu docela masakr a nestihla to minimálně dobrá polovina týmů. NOB na buzolu a azimut. Zde se vyskytnul můj velký problém č. 1. Neměl jsem buzolu. A bez buzoly se běhá na azimut docela blbě. Ale co, nějak to střihnu podle hvězd. Nebe bylo krásně jasné. Mělo to být v kopci, mezi dvěma cestama, zhruba 160 metrů. No....bylo to na cestě, na plošince, a cca 250 metrů. Ale našel jsem to. I když do teď nevím jak. Asi podle toho, že to mělo být na bunkru. A těch tam není zas tak moc. Zbytek se vydal na další kontroly a našli je s tu menšími a tu většími problémy také. A navíc do půl hodiny, takže se nám započítaly body.

Teda začíná teprve samotný závod, samotný trek. Vzhledem k tomu, že už máme 3 hodiny za sebou a za další tři hodiny musíme dojít do několik kilometrů vzdáleného Horního Maršova, tak volíme trošku jiný postup, než jsme původně zamýšleli. Ale aspon jsme mohli poprvé otestovat náš úžasný nástroj, lopaty, neboli ježdíky, které jsme si přibalili na cestu. A kterým se většina týmů posmívala. Ale to nic nevěděli. Nic netušili.

cca 04:00 (14 hodin do cíle):

Co je to časovka? To je celkem jednoduché. Přijdete pod kopec, kde vám zapíšou čas. A pak musíte vyběhnout na nejbližší nejvyšší kopec....no s tím "vyběhnout" bych to neviděl tak žhavě. Vyjít....no, lepší, ale stále to není ten pravý výraz. Něco jako vyplazit, vybrodit, vyšplhat a podobné výrazy na VY. Tam se čas stopne, a když to dáte do 40 minut, tak se vám přičtou body. My to evidentně stihli. A další cesta vede hurá dolů. Cesta dolů by měla být vždycky přijemná. Ale možná za předpokladu, že nebude celá od ledu, od hlubokého sněhu, nebude tma a nebude vás už bolet celé tělo. A to nejsme ani v půlce závodu).

Ano, mohli jsme jít na další časovku, vybíhat další příšerný kopec, ale také jsme to nemuseli stihnout v limitu, a mít ho....uby body. Tak jsme se rozhodli, že to střihnem po silnici až do Úpy. No a tehdy jsem se mi poprvé v životě povedlo to, z čeho jsem si dělal vždycky srandu. Spát za chůze. Prostě jsem šel, a když jsem po chvíli otevřel oči, byl jsem bud skoro ve svodidlech, nebo v prostředku silnice. Naštěstí v sobotu v půl šesté ráno v Krkonoších nejezdí moc aut. A jednou, když jsem otevřel oči, tak jsme najednou byli o pět kilometrů dál, v Úpě.

Další postup byl jednoduchý. Vyšplhat sjezdovku a podívat se na východ slunce od Portášek. No. šplhali jsme sjezdovku, to ano, ale byla evidentně nějak prudší, než jsme doufali, a na Portáškách už jsme koukali na velký žhavý kotouč putující po blankytně modrém nebi.

cca 08:00 (10 hodin do cíle):

Už nám začíná krásné počasí, takže po nalezení kontrole na hoře na kopci se vydáváme kam? Ano, uhádli jste, dolů do údolí a na protější kopec. Hezky si sejdeme (sjedeme) nějakou sjezdovku, pár zmrzlých cest až dolů k lanovce z Pece na Sněžku.

A cestou dolů, se mi povedlo (jak napovídá název článku) zlomit obě dvě fofrštangle, když jsem si je přišlápnul a přejel lopatou. A bylo vymalováno. a to máme teprve půlku :( Sakra, víte, co je nejhoršího na horách? že musíte buď chodit z kopce a to znamená, že pak budete muset do kopce. Anebo druhá možnost, že musíte do kopce, a pak ještě do většího kopce. Tady jsme nechtěli obcházet celý vrchol, tak jsme se rozhodli to ujít na azimut. skrz les přímo do kopce. Původně to vypadalo jako dobrý plán. Mírné stoupání, žádné boření....ale pak se rozpoutalo peklo. Co krok to proboření v lepším případě po koleno, v častějším případě až po pas do sněhu. No...nazval bych to jedním z nejhorších úseků. Strávil jsem tam nemálo času a vypustil jsem nemálo neslusných slov na adresu těch, kdo tvrdí, že v Peci není tři čtvrtě metru přírodního sněhu. Ale vyplatilo se nám to. Byli jsme tam jako jedni z prvních a tím pádem docela dost bodů.

A pak pak už by se mělo jít v pohodě. Ano, v pohodě. Bude to přece krásná upravovaná běžkařská trať. Co na tom, že na Výrovku je to 7 kilometrů jenom do kopce. Hlavně, že už se nebudu bořit až po pás do sněhu. Ale bez těch hůlek (ze kterých máme ted akorát čtyři cepíny) se nejde ideálně. Kolena se pomalu začínají ozývat. Naštěstí pomalu.

kolem 10 hodiny (8 hodin co cíle):

Jak dlouho už jsem se netěšil na polívku tak jako v to sobotní dopoledne? Hodně dlouho. Vývárek už stojí na stole. No. Vývárek se velmi rychle přemístil směr žaludek. Tam jsem také potkali Pasiče s Lukášem a Bárou, budoucí vítěze mixové kategorie. Ale dlouho nám nestačili. Skoro 15 minut jim trvalo, než nás na dalším postupu předběhli a zmizeli ze zorného pole. Asi nejkrásnější úsek cesty. Toto bylo asi jediné místo, kde se dalo litovat, že nemáme s sebou ty běžky, které jsme nechali v autě, x kilometrů od nás.

Sakra, kdo mě přihlásil na takový závod. No já samozřejmě, ale kdo mě k tomu ukecal? Proč já se vždycky nechám ukecat k nějaké takové pyčovině. Ale šlo se hezky. Dokonce tam byly další úseky, které se dali dobře jet na lopatách. I když Ondra jí měl už docela dobře rozedřenou

12:30 (5.5 hodiny do cíle):

tuto chvíli nastávají kritičtější momenty, jelikož až tak moc dopřeu jsme trasu neplánovali a ted nemáme moc jak jít. Volíme tedy severojižní postup. kontrola 18, 21, bejkárna(vysvětlím později) kdo šel závod, tak tuší, co mám na mysli. Ale také ví, jak nám kontrola zvaná bejkárna zamávala Plány. (na konci v galerii je galerie s mapou pro představu, jak tento postup vypadal)

Šlo se celkem hezky, do té doby, než jsme došli na poslední kontrolu před bejkárnou. První, co nás trklo do nosa bylo, že už u té kontroly nějaký týmy seděli. Tam nám sdělili to, čeho jsme se báli. Bejkárna se otevírá ve 14:00 (dřív tam nikdo nesmí), zatímco lana se otevírají v 13 a jsou do čtyř jenom, Tak si asi nezašplháme nebo nezaslaňujeme. A CELÝ DEN A CELOU NOC JSEM TAHAL TEN SEDÁK A ŽELEZA ÚPLNĚ NADARMO) A jenom kvůli tomu, že jsem ukecal zbytek týmu, abychom šli nejdřív na bejkárnu.

Proč se ale tomu říká bejkárna? Protože to fakt je příšerná bejkárna. Většinou nejhorší překážka, nejtěžší, nejvíc zničující...a nebo taková blbost jako brození Labe nebo Úpy. No letos to bylo sebrození vodopádu, podlezení pod mostem, přebrození říčky, ze které se vyklubalo Labe, a pak se vyšplhat na čas na nějakou skoro skálu a dojít x kilometrů do cíle časovky.

cca 15:30 (2,5 hodiny do cíle):

Hodinu a čtvrt jsme se škrábali k té poslední boudě. Hodinu a čtvrt!! mé síly začínají být na bodu mrazu. A ikdyž ještě stále občas místy prosvírá sluníčko, energie ubývá. I A nejsem na tom tak sám, podobně je na tom i Ondra. I když Kuba furt někde síly bere. Ale to bude asi tím, že nemá tak velký težký batoh. A navíc nemá za sebou 4 dny lyžování v Itálii.

Volíme proto nejjednodušší postup. Směrem na chatu do cíle. A také že se tak stane. Cestou sebereme jednu poslední kontrolu, která jak se ukázalo byla asi nejzákeřnější ze všech a připravila mnohé borce a borky ně o medailové umístění....

+- 17:00 (1 hodina do cíle):

Do cíle dobíháme...docházíme...s poměrně luxusní časovou rezervou. Téměř hodinovou. No, mít více energie, jedna kontrola za 100 bodů by se ještě sebrat dala, ale ta energie trošku chyběla. Proto si tedy počkáme na partáky a na vyhlášení, než se vydáme zas do Prahy

A na závěr ještě pro lepší přehled nás postup

20 hodin nostop, zhruba 80 km a cca 5000m metrů převýšení  Po rozkliknutí obrázku se zobrazí celá mapa)
20 hodin nostop, zhruba 80 km a cca 5000m metrů převýšení Po rozkliknutí obrázku se zobrazí celá mapa) (Vojta Urbánek)

A jak jsem mluvil o tom srovnání s nejlepšíma z nejlepších, tak celkově náš tým EPO Photographers obsadil 8 místo a 5 místo v kategorii muži.

Autor: Vojtěch Urbánek | úterý 24.3.2015 7:30 | karma článku: 8.90 | přečteno: 457x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Sport

Petr Těthal

Pavel Kousal – skrytý „poklad“, zatím jen v ELH?

Sparta letos naplňuje očekávání a její hráči taktéž. Mě asi nejvíc překvapil Pavel Kousal. A to svojí komplexností a vlivem na hru.

27.3.2024 v 14:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Petr Těthal

MS v ledním hokeji divize IIIA

V Kyrgyzstánu se konalo MS jedné z nižších divizí (divize IIIA), pojďme se na tento turnaj podívat malinko blíž.

19.3.2024 v 14:44 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 199 | Diskuse

Petr Mašín

Iron Dad – První nádech svobody

První kapitola mé cesty na dlouhý triatlonový závod, Iron Man. O mém bezstarostném dětství a prvním horském kole, díky kterému jsem pochopil, že v životě budu chtít dál a výš.

16.3.2024 v 15:29 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 136 | Diskuse

Milan Macho

Fotbalové nůžky se rozevírají

Budíček! Probuďme se ze snu, že se úroveň české fotbalové ligy nějak výrazně zvedla. Fakta z Evropské ligy: Liverpool – Sparta 11:2, AC Milán – Slavia 7:3. Smutný rezultát měření sil zástupců české ligy s anglickými a italskými.

15.3.2024 v 19:22 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 330 | Diskuse

Petr Těthal

Play-off, baráž, systém prolínání soutěží… Co je nejvíce fér?

V ELH započaly vyřazovací boje. A jako každý rok zároveň s nimi začala debata o tom, kolik týmů by mělo postoupit do play-off a samozřejmě se stočí i řeč na baráž. 100 lidí = 100 názorů. Tady je ten můj.

15.3.2024 v 13:35 | Karma článku: 5.13 | Přečteno: 148 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1008
"Nothing is so embarrassing as watching someone do something that you said couldn't be done." - Sam Ewing

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...