Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem si sáhnul na dno

11. 06. 2013 10:00:00
V úvodu bych si dovolil jenom dvě takové malé poznámky; většina lidí už si někdy řekla "Jsem fyzicky fakt na dně." A spousta lidí má alespoň povědomí a různých extrémních závodech, i kdyby třeba nevěděli, kde to je, co je náplní a kdy a kde se konají, ale ví, že existují. (např. Tvrďák, Ironman nebo Spartan Race - vyhlášen jako nejlepší extrémní překážkový běh na světě)

Já v životě zastávám dvě takové filosofie. Za prvé, žijeme jen jednou, tak to sakra nepromrháme nějakou nudnou činností, která nás nijak nenaplňuje, a za druhé, pr....sranda musí být. A proto když mi kamarádka řekla, ať vyrazíme na Spartana, tak jsem chvíli přemýšlel. Asi tak sedm vteřin, než jsem řekl "OK, jedu.". Nějakou zkušenost z podobných závodů už jsem měl, viděl jsem spoustu videí, maraton jsem doválčil, tak jsem si říkal, že mě nic nemůže překvapit. (ještě jsem netušil, co mě čeká) A tak jsme vyrazili do skiareálu v Monínci, kde se konal první Spartan Race v České republice. Startovné nebylo kdovíjak malé, ale jako dobrovolníci a pomocníci jsme měli jisté benefity, takže jsem v sobotním závodu chodil po buzerplace a kromě focení jsem se snažil vysvětlovat, co mají závodníci na překážkách dělat, ale to není to nejzajímavější.

To nastalo v neděli v 10:15, kdy jsme se s dalšími dobrovolníky postavili na start. V propozicích bylo délka: 12+ km. (To plusko mě trošku děsilo, protože 5+ znamená 7,4 + překážky). Ale tak něco snad vydržím. Všichni, včetně moderátora se hecujeme, a v duchu spartských válečníků, kterým je tento závod zasvěcen, pěkně nahlas. A pak se objeví před startem dýmovnice začíná počítat deset, devět, osm....tři, dva, jedna, START!! Probíháme černým kouřem na start do pěkného "zahřívacího" kopečka. Pak je sice chvilku rovinka, kde bychom si mohli vydechnout, ale vzhledem k množství a skupenství bahna, musíme dát pozor, abychom se vůbec udrželi na nohách. Hurá do lesa, ale kdybyste si mysleli, že po nějaké pěšině, tak to vás vyvedu z omylu. Potok, kameny, větve, a bláto, hooooodně bláta. Vzhledem k tomu, že jsem to viděl pár dní přede tu trasu, tak mě nepřekvapilo, že vybíháme sjezdovku, ale když to člověk běží, tak je to přece jenom něco trošku jiného. Když přelezeme několik spadaných a narovnaných klád, tak se blížíme k první "zákeřnější" překážce. Přenos pytle s pískem. Hop, 40kg na rameno a hurá do kopce a zpátky. A pak dál po sjezdovce vzhůru. Tam na nás čeká asi dvou-a-půl metrová dřevěná stěna. Kdo zvládne sám, tak přeleze, kdo ne, tak si vzájemně pomáháme. Přes ní jsem se oproti očekávání docela lehce překulil, pak ještě podlézt a třetí proskočit, v pohodě. Téměř na vrchu nás čeká další sranda. Kusy nějakého železa na řetězu. Jak popsal jeden účastník - trojitá překážka, 1. těžké závaží, 2. bláto, kde se každý pátý závodník rozplácnul, a občas i ohodil čekající dav, 3. řetěz, který se rád zarývá do ruky - Já měl naštěstí rukavice, takže tohle problém nebyl.


Potom nás poslali zpátky dolů (skoro k patě sjezdovky), ale pěkně korytem potoka, kde kromě normální vody bylo celou cestu po kotníky bahna. Co jsem viděl, tak se tam aspoň nikdo nepřizabil (od toho jsou jiné překážky). Když vyběhneme zase nahoru, tak na nás čeká další překážečka. Guma od traktoru. Hezky čapnout a odnést. Pak proskáčeme několika klasickýma barumkama a běžíme dál. V antické Spartě se běhalo hezky na slunci, tak proč ne my. Na obloze ani jeden mrak a my si to ženeme skrz pole. Naštěstí se blíží občerstvovací stanice s iontovými nápoji a já tuším, že jsme minimálně v půlce. Hurá! Jenže ouha, hned nás tam čeká, pro mě nejobávanější, překážka. Šplh po laně. Zkoušel jsem to asi tak jednou v životě a to ještě sakra dávno. Skoro jsem byl nahoře. Ještě tak jeden, maximálně dva chyty a mohl jsem zazvonit na zvoneček, který znamenal splněno, jenže mi došla síla a hlavně sjela ruka a já si to dřel čtyři metry po laně dolů. A jedem angličáky. A pěkně 30 (slečny a dámy 15). Pak se běží dál. Skrz nějakou dědinku s pár staveními a pak po asfaltce do lesa. Tam si dáme krosík, nejdřív terénem, pak sice po cestě, ale cesta bych tomu moc neříkal. Vypadalo to spíše jako koryto potoka, případně bahenní tok. Nějak extra sprintovat se v tom nedá, jelikož bych hned ležel, a ty kameny se netvářily moc přítulně. Ovšem na zem jdu stejně. Protože než se dostanu síti, kterou je potřeba asi tak v pěti metrech přelézt, tak musím sjet přírodní bahenní klouzačkou. Přelezl jsem, ale jak se dostat teď zpět na cestu? Bahnem, jak jinak. Po dalším sběhu, kde se běželo docela pohodlně, zpevněná cesta, pár klád přes ní, nás čeká další vražda. Nefalšované bahno ještě jde, ale slepé rameno rybníka, kdy je tam vody po prsa (pokud se někam nezaboříte) to je zlé. Hlavně pro moje lýtka, která chytla pořádné křeče. Ale snad to rozhýbu. Evidentně rozhýbal. Převalení přes slámu a další můj strašák (vzhledem k faktu, že nemám moc naposilováno). Ručkování klasicky přes trubky tak na 8-10 metrů. Naštěstí mi řekli, že se může i pomocí nohou a není tam moc velký nával soupeřů, takže se dobelhám na druhý konec (kde se zase ozvala lýtka), ale po promasírování se běží dál.

Kam? Samozřejmě do kopce. Chvíli cesta, chvíli pěšina, to je jedno, prostě furt nahoru. Po chvíli mě ozařuje sluneční světlo. Blížíme se k cíli. Vbíháme na sjezdovku. Tu mineme a lesem a po kamenech se blížíme k posledním osmi překážkám. Nejdříve odpočinkový Herkules, vyzvednout pomocí kladky závaží a zase ho spustit dolů. Potom největší lahůdka tohoto běhu, vojáky oblíbené plazení pod ostnatým drátem, přezdívaném též krvavá záda. Několik zjištění. 1. původně tam byly zbytky trávy (asi tak před třemi tisíci závodníky. 2. vedlo to do kopce, takže to nebylo jen tak ledajaké plazení. 3. podezřívám hlavní organizátory, že nám tam svedli vodu z místního potůčku, protože takovou stolici jako tohle, to jsem snad ještě neviděl. Krosně to vystihl jeden závodník "To je jako milování se se ženou." když se náhle ozvalo od závodnice vedle: "Cos to řekl miláčku?". Prostě celé břicho od bláta. Pak nás čekal boulder traverz po dřevěné stěně, ovšem jak byli všichni od toho bahna, tak to kráááásně klouzalo. Asi jsem byl jeden z 5%, který nemusel dělat oblíbených 30 angličáků, protože jsem to navzdory osudu ustál.



A kdo se dostal přes tohle, měl de facto vyhráno. Následovala skluzavka do nádržky s vodou, vodou? Spíš bahnem, šplh po šikmé a kluzké stěně, pak hod oštěpem na terč, to naštěstí nebyl takový problém, protože angličákovat těsně před cílem se mi fakt nechtělo (ale nebylo to tak jednoduché podle pohledu na angličákující houfy), pak přeskok přes oheň rovnou do náručí gladiátorů s takovými těmi "molitanovými" tyčemi, jak se sráží protivníci na zem. Ano, srazili mě na zem, takže jsem cílovou bránu skoro provalil sudem, než proběhnul, ale na to už se historie neptá. Jsem v cíli! A v jednom kuse!!! Krásná hosteska mi na krk pověsí medaili, a já se s nějakou divnou křečí v noze dobelhávám pro pití do doběhové zony. Tam pak ještě dostanu tričko "I finished. Can you?" banán a vodu/pivo a můžu se jít osprchovat. Vzhledem k tomu, že vím, jak ty sprchy fungovali, vzal jsem si ručník a sprcháč a šel se vykoupat za stan do potoka. Voda byla teplá asi tak tři čtvrtě centimetru. Ale hřeje mě pocit, že přece jenom, ne každý má na to, jak se říká, koule, absolvovat takovýto závod. Ne každý...



další fotky jsou k nalezení na mém fotoprofilu.

Autor: Vojtěch Urbánek | úterý 11.6.2013 10:00 | karma článku: 9.67 | přečteno: 936x

Další články blogera

Vojtěch Urbánek

Krkonošský Survival.....aneb jak jsem brodil Labe, zlomil hůlky a naučil se spát za chůze

Existují krátké běžecké závody, kde jste do hodiny v cíli. Existují delší běžecké závody, kde jste za pět hodin v cíli. A existují závody, kdr když vystartujete v deset večer, tak ještě ve čtyři odpoledne druhého dne hledíte na pět kilometrů vzdálený kopec, kde doufáte, že bude konečně cíl. A Krkonošský survival je se svými dvaceti hodinami jedním z nich. Jedním ze závodů, kde se proti sobě postavil tým nováčků a amatérů a týmy několika násobných účastníků mistrovství světa.

24.3.2015 v 7:30 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 412 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Lubomír Stejskal

Jmenoval se Igor

Věnoval jsem se během víkendu sledování sportovních výsledků. Nejvíce juniorskému ME v atletice, které hostilo italské Grosseto. O to víc mě zasáhla tragédie, k níž došlo v západočeském Lokti.

23.7.2017 v 18:55 | Karma článku: 18.88 | Přečteno: 605 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Trenér František Straka: Z Egypta do Egypta

Kdo sleduje kariéru bouřliváka Franze (Straky), bezpochyby ví, že naposledy trénoval tým egyptské Premier League Ismaily SC. Ten se nachází v Ismailíji na západním břehu Suezského kanálu.

22.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 9.22 | Přečteno: 422 | Diskuse

Dana Emingerová

"Olympiáda" neolympijských sportů začala a tentokrát kousek od našich hranic

Světové hry jsou nejvýznamnější mezinárodní soutěží v neolympijských sportech, kde můžete vidět nejen nejlepší borce ve známých disciplínách leta usilujících o zařazení na olympiádu, ale i představitele méně známých sportů.

21.7.2017 v 10:33 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 505 | Diskuse

Jiří Kvěš

Královna bez koruny

Máme novou světovou jedničku. Vůbec nechci polemizovat o tom, jestli zaslouženě, Karolína ve sledovaném období uhrála nejvíc bodů a tím to hasne. Ale znamená to, že je opravdu ze všech nejlepší? Či dokonce královnou?

20.7.2017 v 19:26 | Karma článku: 23.00 | Přečteno: 2267 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Makabiáda 2017 je minulostí

V pondělí (17/1) večer byla izraelská lokalita Latrun svědkem závěrečného ceremoniálu dvacáté makabiády – světových židovských her. Jedná se o jeden z největších sportovních podniků na této planetě.

19.7.2017 v 8:00 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 166 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 996
"Nothing is so embarrassing as watching someone do something that you said couldn't be done." - Sam Ewing


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.