Moje první cesta, nebo procházka nebo jak tomu řikat, začala na Jungmannově náměstí, kousek od Václavského náměstí na Novém Městě.
Karel IV. zde chtěl nechat vybudovat karmelitásnký klášter a kostel sv. Panny Marie Sněžné mohutných rozměrů (100m na délku, 40m na výšku), který by zastínil i sv. Víta. To se ale díky husitským válkám nepovedlo, a tak zůstala postavená pouze část. I přes to se svými více než 31 metry patří k nejvyšším církevním stavbám v Praze.
Pohled ze zahrady |
|
Mozaikovitý obraz Panny Marie Sněžné nad portálem, od Viktora Foestera z roku 1900. |
Raně barokní oltář, který se svými 29 metry patří k největší dílům tohoto druhu nejenom v Praze |
Kostel potom získal řád bosých františkánů, kteří ho zrenovovali a zřídili kolem něho františkánskou zahradu. Původně byla užitková, ale v období baroka byla přestavěna na ozdobný park. Dnes je přístupná veřejnosti každý den, a pouze na noc se zamyká. Je tam velmi krásně, spousta laviček, okrasné živé ploty a pro nejmenší je tu i dětské hřiště.
Celkem jsou do ní 3 vstupy. Pasáží Světozor z Vodičkovy ulice, Branou z Jungmannova náměstí nebo malou uličkou z Jungmannovy ulice.
Pohled od vchodu do zahrady | Františkánská zahrada |
Bylinné záhonky okolo středového barokního altánku |
V zahradě se také nachází několik zajímavých soch, které jsou jako výzdoby fontán
Divoženky a Poletuchy (autor: Josef Klimeš) |
|
|
Chlapec s mušlí (autor: Stanislav Hanzlík) |
Náměstí mělo několik názvů v minulosti, ale dnes se jmenuje Jungmannovo, podle slavného obrozence, který bydlel v přilehlé Jungmannově ulici. Stojí zde jeho památník, který musel být díky stavbě metra o několik metrů posunut.
A taky zajímavost, že v místě, kde je dnes pěší zona byl ještě za Rakouska Uherska významný dopravní uzel.
Jungmannův pomník na stejnojmenném náměstí |
Když se projde kolem známé hospody "U Pinkasů, dostaneme se až k zadní části kostela, přesněji k jeho zadní brance, která se bohužel stala vyhledávaným místem bezdomovců a jiných individuí, takže to tam zrovna nevoní nejlépe. Před portálem stojí kubistický sloup s lampou, která ovšem už dnes neslouží, jelikož je nahrazena plastovou maketou.
Zadní vchod ke kostelu | Kubistický sloup veřejného osvětlení |
Sloup je dílem arch. Emila Králíčka, i když ještě do nedávné doby bylo přisuzováno mnohem známějšímu arch. Vlastimilu Hofmanovi.
Poté jsem se vydal Perlovou ulicí, kde jsem narazil na výbornou cukrárnu (kde maj mimojiné i točenou zmrzlinu)
směrem na Uhelný trh. Zde je zajímavá pamětní deska (účastníci mých závodů jí již dobře znají :)
Věnováno padlým ženám |
na první pohled se může zdát, že se část nápisu už oloupala, ale ve skutečnosti je to tak, že to ani nikdy nebylo dodělané.
Na druhém konci tohoto domu, je restaurace "U Dvou Koček", která je známá díky filmu Vrchní prchni.
(děkuji za náměty z diskuze pod článkem)
Uhelný trh |
Martinská ulice mě potom vedla kolem Platýze, což býval za Karla IV. palác burgundských vévodů, ale dnes je přestaven v klasickém stylu na činžovní dům, a kolem Kostela sv. Martina ve zdi.
Kostel byl původně za hradbami Prahy, ale při stavbě Nového města se hradby rozšiřovaly a kostel byl zabudován přímo do nich. Od toho "ve zdi". Patří českobratrské církvi evangelické.
Kostel sv. Martina ve zdi |
|
Portál |
Ulička pokračovala až k pivnici, restauraci a hotelu U medvídků. Také docela známý podnik i za hranicemi lokální oblasti.
Ulicí na Perštýně pokračuju směrem dolů, kde na začátku Husovy ulice stojí za to, podívat se nad sebe. Visí tu Lenin. Nebo aspon se říká, že to je on. Ve skutečnosti by to měl být psychoanalytik Sikmund Freud.
Socha v životní velikosti byla nainstalována na švédském muzeu moderního umění, na galerii v městě Grand Rapids v americkém Michiganu, kde vyvolávala hrůzu a zděšení místních obyvatel, kteří několikrát denně volali hasičům nebo policii v domnění, že to je sebevrah. Poté slavil úspěch na Korejské republice, kde visel na českém velvyslanectví. Na velvyslanectví viděl mimojiné i v Londýně. A nakonec tu visí u nás.
Viselec Davida Černého | V Praze má ještě několik děl, které se tu samozřejmě dříve či později také objeví |
Dále mě cesta vede kolem dalšího kostela, kostela sv. Jiljí. Bohužel je v tuto dobu v rekonstrukci, takže nikterak úžasný pohldy na něj nejsou. Navíc, jak je v zástavbě a uličky jsou úzké, tak musíte být někde vysoko a daleko, abyste ho viděli pořádně. Stavba to neni zas tak malá.
kostel často bývá místem různých kulturních a náboženských akcí. Téměř furt jsou zde varhanní koncerty a přijíždí sem i mnoho umělců.
Dokonce se dá vyšplhat na věž, odkud je krásné panorama Prahy.
(To se mi ale bohužel nepovedlo, jelikož jsem o tom nevěděl, tak dávám echo aspon vám)
Vedle se nachází dominikánský klášter.
Momentálně v zakryt lešením částečně |
|
Kostel sv. Jiljí | |
Oltář |
Malá Zlatá ulička, teda spíš ulice, aby se to nepletlo se stejnojmennou uličkou na hradě, mě zavedla na Anenské náměstí, kde sídlí Divadlo Na Zábradlí se stejnojmennou kavárnou. Na rozdíl od Zlaté uličky na Pražském hradě, kde se zlato nikdy neobjevilo, se to v této ulici jím přímo hemžilo. Sídlili zde všichni zlatníci, šperkaři a všechna ostatní povolání, co měla s drobnou zlatnickou prací co dočinění. Ulička je z obou stran uzavřena branou. Dnes se uzavírá ve večerních hodinách a dovnitř se již nedostanete. Dříve každý obyvatel musel mít nejen klíče od domu, ale i od brány, jelikož to fungovalo úplně stejně.
Povšimněte si komínu v pozadí. Neni vidět z mnoha míst v Praze. | Nárazník, který se vyskytoval na mnoha budovách. Dalo by se říci, že téměř na každém rohu. Aby povozy nenarážely koly přímo do budov. Mají různé tvary a vzory. |
Tohle asi nebude vchod do kostela | Přesněji do tohoto kostela, u kterého se mi zatím nepovedlo zjistit, komu je zasvěcen, ale to přijde, nebojte |
Ještě jsem se zašel podívat do Stříbrné ulice, která jak již název napovídá, měla podobnou funkci, jako Zlatá hned vedle.
Sedící socha nad galerií Fotografic |
Už to vypadalo, že zamířim někam dál, když se přede mnou objevila cedule, muzeum Johanna Keplera v průchodu do Karlovy ulice.
V Průchodu jsem ještě objevil 2 nádherné fresky, znázorňující Prahu...někdy dávno v minulosti.
Průchodem se projde až na Karlovu ulici, těsně před Karlovym mostem, na rohu Křížovnické ulice.
Plánek cesty. Ten konec jsem u toho trochu netrefil, ale podle popisu snad trefíte i tak. V této mapě to vypadá, že je to špatně zakresleno, a je to trochu jinak než ve skutečnosti. Ale na doražení do cílového místa to stačí. |
Zde moje putování pro dnešek končí, ale příště bych mohl začít právě zde. Doufám, že vás to zaujalo a někomu to nasadilo brouka do hlavy, aby se vydal tímto směrem, když bude krásně, tak jako bylo dneska. Není to extra dlouhé, dokonce bych řekl, že toto se dá projít za hodku, za dvě, když nebudete nikam pospíchat a projdete si i nějaké přilehlé uličky, o nichž jsem se nerozepisoval, jelikož by to bylo nekonečné.
celou fotogalerii naleznete ZDE