"Utajené" perličky matičky Prahy - aneb o čem neví ani Pražáci

19. 03. 2012 19:21:40
Když se řekne Praha, každému, ne jenom cizincům a mimopražským, se vybaví hned hrad, Václavák nebo Karlův most. Ale Praha nejsou jenom tyto neznámější stavby. Ze školy mám spoustu kamarádů, kteří z našeho hlavního města nejsou, a bohužel nemají takového času, aby se mohli jen tak procházet. Tudíž když jsem se jich zeptal, jestli neznají tohle nebo tuhle stavbu, dostalo se mi negativní odpovědi. Nic, co by se nedalo čekat. Ale když jsem se zeptal nějakého Pražáka, a ten mi odpověděl stejně, to už nebylo tak příjemné zjištění. Když jsem někoho vzal jenom od Malostranské přes Kampu k památníku pod Petřínem, nestačil se divit, se slovy, že za ty dva roky, co tu studuje, tu nebyl ještě ani jednou. A nebyl sám. Jsem zastáncem faktu, že nepražni znají naše město skoro líp, než my, rodilí Pražáci, což je mi trochu líto, protože Praha je podle mě, hlavně architektonicky, jedno z nejkrásnějších měst na světě. A jelikož teď bydlím přímo v centru, na starém městě, a občas pořádám (převážně pro své známé a spolužáky, ovšem rád uvítám každého) městské orientační běhy po historickém centru, a miluju procházky po městě, rozhodl jsem se, že bych mohl některé místa zdokumentovat, a ukázat tak lidem i místa, o kterých neví ani 90% mladších (a střední generace) obyvatel naší metropole. Jenom se zkuste někoho zeptat, kde je pražské jezulátko. Chtěl bych, aby to mělo formu takového cestopisu malého, který by měl slaďovat fotky, historická fakta (ovšem na ně moc nespoléhejte, jelikož to neni wikipedie), a občas nějaký příběh.
sv. Jan Nepomucký na
sv. Jan Nepomucký na "nádvoří" kostela Panny Marie Sněžné

Moje první cesta, nebo procházka nebo jak tomu řikat, začala na Jungmannově náměstí, kousek od Václavského náměstí na Novém Městě.

Karel IV. zde chtěl nechat vybudovat karmelitásnký klášter a kostel sv. Panny Marie Sněžné mohutných rozměrů (100m na délku, 40m na výšku), který by zastínil i sv. Víta. To se ale díky husitským válkám nepovedlo, a tak zůstala postavená pouze část. I přes to se svými více než 31 metry patří k nejvyšším církevním stavbám v Praze.



Pohled ze zahrady

Mozaikovitý obraz Panny Marie Sněžné nad portálem, od Viktora Foestera z roku 1900.



Raně barokní oltář, který se svými 29 metry

patří k největší dílům tohoto druhu nejenom v Praze


Kostel potom získal řád bosých františkánů, kteří ho zrenovovali a zřídili kolem něho františkánskou zahradu. Původně byla užitková, ale v období baroka byla přestavěna na ozdobný park. Dnes je přístupná veřejnosti každý den, a pouze na noc se zamyká. Je tam velmi krásně, spousta laviček, okrasné živé ploty a pro nejmenší je tu i dětské hřiště.

Celkem jsou do ní 3 vstupy. Pasáží Světozor z Vodičkovy ulice, Branou z Jungmannova náměstí nebo malou uličkou z Jungmannovy ulice.




Pohled od vchodu do zahrady Františkánská zahrada

Bylinné záhonky okolo středového barokního altánku

V zahradě se také nachází několik zajímavých soch, které jsou jako výzdoby fontán


Divoženky a Poletuchy (autor: Josef Klimeš)

Chlapec s mušlí (autor: Stanislav Hanzlík)

Náměstí mělo několik názvů v minulosti, ale dnes se jmenuje Jungmannovo, podle slavného obrozence, který bydlel v přilehlé Jungmannově ulici. Stojí zde jeho památník, který musel být díky stavbě metra o několik metrů posunut.
A taky zajímavost, že v místě, kde je dnes pěší zona byl ještě za Rakouska Uherska významný dopravní uzel.


Jungmannův pomník na stejnojmenném náměstí

Když se projde kolem známé hospody "U Pinkasů, dostaneme se až k zadní části kostela, přesněji k jeho zadní brance, která se bohužel stala vyhledávaným místem bezdomovců a jiných individuí, takže to tam zrovna nevoní nejlépe. Před portálem stojí kubistický sloup s lampou, která ovšem už dnes neslouží, jelikož je nahrazena plastovou maketou.





Zadní vchod ke kostelu Kubistický sloup veřejného osvětlení

Sloup je dílem arch. Emila Králíčka, i když ještě do nedávné doby bylo přisuzováno mnohem známějšímu arch. Vlastimilu Hofmanovi.

Poté jsem se vydal Perlovou ulicí, kde jsem narazil na výbornou cukrárnu (kde maj mimojiné i točenou zmrzlinu)


směrem na Uhelný trh. Zde je zajímavá pamětní deska (účastníci mých závodů jí již dobře znají :)


Věnováno padlým ženám

na první pohled se může zdát, že se část nápisu už oloupala, ale ve skutečnosti je to tak, že to ani nikdy nebylo dodělané.

Na druhém konci tohoto domu, je restaurace "U Dvou Koček", která je známá díky filmu Vrchní prchni.

(děkuji za náměty z diskuze pod článkem)


Uhelný trh

Martinská ulice mě potom vedla kolem Platýze, což býval za Karla IV. palác burgundských vévodů, ale dnes je přestaven v klasickém stylu na činžovní dům, a kolem Kostela sv. Martina ve zdi.

Kostel byl původně za hradbami Prahy, ale při stavbě Nového města se hradby rozšiřovaly a kostel byl zabudován přímo do nich. Od toho "ve zdi". Patří českobratrské církvi evangelické.


Kostel sv. Martina ve zdi



Portál

Ulička pokračovala až k pivnici, restauraci a hotelu U medvídků. Také docela známý podnik i za hranicemi lokální oblasti.

Ulicí na Perštýně pokračuju směrem dolů, kde na začátku Husovy ulice stojí za to, podívat se nad sebe. Visí tu Lenin. Nebo aspon se říká, že to je on. Ve skutečnosti by to měl být psychoanalytik Sikmund Freud.

Socha v životní velikosti byla nainstalována na švédském muzeu moderního umění, na galerii v městě Grand Rapids v americkém Michiganu, kde vyvolávala hrůzu a zděšení místních obyvatel, kteří několikrát denně volali hasičům nebo policii v domnění, že to je sebevrah. Poté slavil úspěch na Korejské republice, kde visel na českém velvyslanectví. Na velvyslanectví viděl mimojiné i v Londýně. A nakonec tu visí u nás.



Viselec Davida Černého V Praze má ještě několik děl, které se tu samozřejmě dříve či později také objeví

Dále mě cesta vede kolem dalšího kostela, kostela sv. Jiljí. Bohužel je v tuto dobu v rekonstrukci, takže nikterak úžasný pohldy na něj nejsou. Navíc, jak je v zástavbě a uličky jsou úzké, tak musíte být někde vysoko a daleko, abyste ho viděli pořádně. Stavba to neni zas tak malá.

kostel často bývá místem různých kulturních a náboženských akcí. Téměř furt jsou zde varhanní koncerty a přijíždí sem i mnoho umělců.

Dokonce se dá vyšplhat na věž, odkud je krásné panorama Prahy.
(To se mi ale bohužel nepovedlo, jelikož jsem o tom nevěděl, tak dávám echo aspon vám)

Vedle se nachází dominikánský klášter.



Momentálně v zakryt lešením částečně
Kostel sv. Jiljí


Oltář

Malá Zlatá ulička, teda spíš ulice, aby se to nepletlo se stejnojmennou uličkou na hradě, mě zavedla na Anenské náměstí, kde sídlí Divadlo Na Zábradlí se stejnojmennou kavárnou. Na rozdíl od Zlaté uličky na Pražském hradě, kde se zlato nikdy neobjevilo, se to v této ulici jím přímo hemžilo. Sídlili zde všichni zlatníci, šperkaři a všechna ostatní povolání, co měla s drobnou zlatnickou prací co dočinění. Ulička je z obou stran uzavřena branou. Dnes se uzavírá ve večerních hodinách a dovnitř se již nedostanete. Dříve každý obyvatel musel mít nejen klíče od domu, ale i od brány, jelikož to fungovalo úplně stejně.



Povšimněte si komínu v pozadí. Neni vidět z mnoha míst v Praze. Nárazník, který se vyskytoval na mnoha budovách. Dalo by se říci, že téměř na každém rohu. Aby povozy nenarážely koly přímo do budov. Mají různé tvary a vzory.


Tohle asi nebude vchod do kostela Přesněji do tohoto kostela, u kterého se mi zatím nepovedlo zjistit, komu je zasvěcen, ale to přijde, nebojte


Ještě jsem se zašel podívat do Stříbrné ulice, která jak již název napovídá, měla podobnou funkci, jako Zlatá hned vedle.


Sedící socha nad galerií Fotografic

Už to vypadalo, že zamířim někam dál, když se přede mnou objevila cedule, muzeum Johanna Keplera v průchodu do Karlovy ulice.



V Průchodu jsem ještě objevil 2 nádherné fresky, znázorňující Prahu...někdy dávno v minulosti.



Průchodem se projde až na Karlovu ulici, těsně před Karlovym mostem, na rohu Křížovnické ulice.


Plánek cesty. Ten konec jsem u toho trochu netrefil, ale podle popisu snad trefíte i tak. V této mapě to vypadá, že je to špatně zakresleno, a je to trochu jinak než ve skutečnosti. Ale na doražení do cílového místa to stačí.

Zde moje putování pro dnešek končí, ale příště bych mohl začít právě zde. Doufám, že vás to zaujalo a někomu to nasadilo brouka do hlavy, aby se vydal tímto směrem, když bude krásně, tak jako bylo dneska. Není to extra dlouhé, dokonce bych řekl, že toto se dá projít za hodku, za dvě, když nebudete nikam pospíchat a projdete si i nějaké přilehlé uličky, o nichž jsem se nerozepisoval, jelikož by to bylo nekonečné.

celou fotogalerii naleznete ZDE

Autor: Vojtěch Urbánek | pondělí 19.3.2012 19:21 | karma článku: 22.95 | přečteno: 1817x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.91 | Přečteno: 481 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1008
"Nothing is so embarrassing as watching someone do something that you said couldn't be done." - Sam Ewing

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...