Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

"Utajené" perličky matičky Prahy - aneb o čem neví ani Pražáci

19. 03. 2012 19:21:40
Když se řekne Praha, každému, ne jenom cizincům a mimopražským, se vybaví hned hrad, Václavák nebo Karlův most. Ale Praha nejsou jenom tyto neznámější stavby. Ze školy mám spoustu kamarádů, kteří z našeho hlavního města nejsou, a bohužel nemají takového času, aby se mohli jen tak procházet. Tudíž když jsem se jich zeptal, jestli neznají tohle nebo tuhle stavbu, dostalo se mi negativní odpovědi. Nic, co by se nedalo čekat. Ale když jsem se zeptal nějakého Pražáka, a ten mi odpověděl stejně, to už nebylo tak příjemné zjištění. Když jsem někoho vzal jenom od Malostranské přes Kampu k památníku pod Petřínem, nestačil se divit, se slovy, že za ty dva roky, co tu studuje, tu nebyl ještě ani jednou. A nebyl sám. Jsem zastáncem faktu, že nepražni znají naše město skoro líp, než my, rodilí Pražáci, což je mi trochu líto, protože Praha je podle mě, hlavně architektonicky, jedno z nejkrásnějších měst na světě. A jelikož teď bydlím přímo v centru, na starém městě, a občas pořádám (převážně pro své známé a spolužáky, ovšem rád uvítám každého) městské orientační běhy po historickém centru, a miluju procházky po městě, rozhodl jsem se, že bych mohl některé místa zdokumentovat, a ukázat tak lidem i místa, o kterých neví ani 90% mladších (a střední generace) obyvatel naší metropole. Jenom se zkuste někoho zeptat, kde je pražské jezulátko. Chtěl bych, aby to mělo formu takového cestopisu malého, který by měl slaďovat fotky, historická fakta (ovšem na ně moc nespoléhejte, jelikož to neni wikipedie), a občas nějaký příběh.
sv. Jan Nepomucký na sv. Jan Nepomucký na "nádvoří" kostela Panny Marie Sněžné

Moje první cesta, nebo procházka nebo jak tomu řikat, začala na Jungmannově náměstí, kousek od Václavského náměstí na Novém Městě.

Karel IV. zde chtěl nechat vybudovat karmelitásnký klášter a kostel sv. Panny Marie Sněžné mohutných rozměrů (100m na délku, 40m na výšku), který by zastínil i sv. Víta. To se ale díky husitským válkám nepovedlo, a tak zůstala postavená pouze část. I přes to se svými více než 31 metry patří k nejvyšším církevním stavbám v Praze.

Pohled ze zahrady

Mozaikovitý obraz Panny Marie Sněžné nad portálem, od Viktora Foestera z roku 1900.


Raně barokní oltář, který se svými 29 metry

patří k největší dílům tohoto druhu nejenom v Praze


Kostel potom získal řád bosých františkánů, kteří ho zrenovovali a zřídili kolem něho františkánskou zahradu. Původně byla užitková, ale v období baroka byla přestavěna na ozdobný park. Dnes je přístupná veřejnosti každý den, a pouze na noc se zamyká. Je tam velmi krásně, spousta laviček, okrasné živé ploty a pro nejmenší je tu i dětské hřiště.

Celkem jsou do ní 3 vstupy. Pasáží Světozor z Vodičkovy ulice, Branou z Jungmannova náměstí nebo malou uličkou z Jungmannovy ulice.

Pohled od vchodu do zahrady Františkánská zahrada

Bylinné záhonky okolo středového barokního altánku

V zahradě se také nachází několik zajímavých soch, které jsou jako výzdoby fontán

Divoženky a Poletuchy (autor: Josef Klimeš)

Chlapec s mušlí (autor: Stanislav Hanzlík)

Náměstí mělo několik názvů v minulosti, ale dnes se jmenuje Jungmannovo, podle slavného obrozence, který bydlel v přilehlé Jungmannově ulici. Stojí zde jeho památník, který musel být díky stavbě metra o několik metrů posunut.
A taky zajímavost, že v místě, kde je dnes pěší zona byl ještě za Rakouska Uherska významný dopravní uzel.

Jungmannův pomník na stejnojmenném náměstí

Když se projde kolem známé hospody "U Pinkasů, dostaneme se až k zadní části kostela, přesněji k jeho zadní brance, která se bohužel stala vyhledávaným místem bezdomovců a jiných individuí, takže to tam zrovna nevoní nejlépe. Před portálem stojí kubistický sloup s lampou, která ovšem už dnes neslouží, jelikož je nahrazena plastovou maketou.


Zadní vchod ke kostelu Kubistický sloup veřejného osvětlení

Sloup je dílem arch. Emila Králíčka, i když ještě do nedávné doby bylo přisuzováno mnohem známějšímu arch. Vlastimilu Hofmanovi.

Poté jsem se vydal Perlovou ulicí, kde jsem narazil na výbornou cukrárnu (kde maj mimojiné i točenou zmrzlinu)

směrem na Uhelný trh. Zde je zajímavá pamětní deska (účastníci mých závodů jí již dobře znají :)

Věnováno padlým ženám

na první pohled se může zdát, že se část nápisu už oloupala, ale ve skutečnosti je to tak, že to ani nikdy nebylo dodělané.

Na druhém konci tohoto domu, je restaurace "U Dvou Koček", která je známá díky filmu Vrchní prchni.

(děkuji za náměty z diskuze pod článkem)

Uhelný trh

Martinská ulice mě potom vedla kolem Platýze, což býval za Karla IV. palác burgundských vévodů, ale dnes je přestaven v klasickém stylu na činžovní dům, a kolem Kostela sv. Martina ve zdi.

Kostel byl původně za hradbami Prahy, ale při stavbě Nového města se hradby rozšiřovaly a kostel byl zabudován přímo do nich. Od toho "ve zdi". Patří českobratrské církvi evangelické.

Kostel sv. Martina ve zdi


Portál

Ulička pokračovala až k pivnici, restauraci a hotelu U medvídků. Také docela známý podnik i za hranicemi lokální oblasti.

Ulicí na Perštýně pokračuju směrem dolů, kde na začátku Husovy ulice stojí za to, podívat se nad sebe. Visí tu Lenin. Nebo aspon se říká, že to je on. Ve skutečnosti by to měl být psychoanalytik Sikmund Freud.

Socha v životní velikosti byla nainstalována na švédském muzeu moderního umění, na galerii v městě Grand Rapids v americkém Michiganu, kde vyvolávala hrůzu a zděšení místních obyvatel, kteří několikrát denně volali hasičům nebo policii v domnění, že to je sebevrah. Poté slavil úspěch na Korejské republice, kde visel na českém velvyslanectví. Na velvyslanectví viděl mimojiné i v Londýně. A nakonec tu visí u nás.

Viselec Davida Černého V Praze má ještě několik děl, které se tu samozřejmě dříve či později také objeví

Dále mě cesta vede kolem dalšího kostela, kostela sv. Jiljí. Bohužel je v tuto dobu v rekonstrukci, takže nikterak úžasný pohldy na něj nejsou. Navíc, jak je v zástavbě a uličky jsou úzké, tak musíte být někde vysoko a daleko, abyste ho viděli pořádně. Stavba to neni zas tak malá.

kostel často bývá místem různých kulturních a náboženských akcí. Téměř furt jsou zde varhanní koncerty a přijíždí sem i mnoho umělců.

Dokonce se dá vyšplhat na věž, odkud je krásné panorama Prahy.
(To se mi ale bohužel nepovedlo, jelikož jsem o tom nevěděl, tak dávám echo aspon vám)

Vedle se nachází dominikánský klášter.

Momentálně v zakryt lešením částečně
Kostel sv. Jiljí
Oltář

Malá Zlatá ulička, teda spíš ulice, aby se to nepletlo se stejnojmennou uličkou na hradě, mě zavedla na Anenské náměstí, kde sídlí Divadlo Na Zábradlí se stejnojmennou kavárnou. Na rozdíl od Zlaté uličky na Pražském hradě, kde se zlato nikdy neobjevilo, se to v této ulici jím přímo hemžilo. Sídlili zde všichni zlatníci, šperkaři a všechna ostatní povolání, co měla s drobnou zlatnickou prací co dočinění. Ulička je z obou stran uzavřena branou. Dnes se uzavírá ve večerních hodinách a dovnitř se již nedostanete. Dříve každý obyvatel musel mít nejen klíče od domu, ale i od brány, jelikož to fungovalo úplně stejně.

Povšimněte si komínu v pozadí. Neni vidět z mnoha míst v Praze. Nárazník, který se vyskytoval na mnoha budovách. Dalo by se říci, že téměř na každém rohu. Aby povozy nenarážely koly přímo do budov. Mají různé tvary a vzory.
Tohle asi nebude vchod do kostela Přesněji do tohoto kostela, u kterého se mi zatím nepovedlo zjistit, komu je zasvěcen, ale to přijde, nebojte

Ještě jsem se zašel podívat do Stříbrné ulice, která jak již název napovídá, měla podobnou funkci, jako Zlatá hned vedle.

Sedící socha nad galerií Fotografic

Už to vypadalo, že zamířim někam dál, když se přede mnou objevila cedule, muzeum Johanna Keplera v průchodu do Karlovy ulice.

V Průchodu jsem ještě objevil 2 nádherné fresky, znázorňující Prahu...někdy dávno v minulosti.

Průchodem se projde až na Karlovu ulici, těsně před Karlovym mostem, na rohu Křížovnické ulice.

Plánek cesty. Ten konec jsem u toho trochu netrefil, ale podle popisu snad trefíte i tak. V této mapě to vypadá, že je to špatně zakresleno, a je to trochu jinak než ve skutečnosti. Ale na doražení do cílového místa to stačí.

Zde moje putování pro dnešek končí, ale příště bych mohl začít právě zde. Doufám, že vás to zaujalo a někomu to nasadilo brouka do hlavy, aby se vydal tímto směrem, když bude krásně, tak jako bylo dneska. Není to extra dlouhé, dokonce bych řekl, že toto se dá projít za hodku, za dvě, když nebudete nikam pospíchat a projdete si i nějaké přilehlé uličky, o nichž jsem se nerozepisoval, jelikož by to bylo nekonečné.

celou fotogalerii naleznete ZDE

Autor: Vojtěch Urbánek | pondělí 19.3.2012 19:21 | karma článku: 22.63 | přečteno: 1805x

Další články blogera

Vojtěch Urbánek

Krkonošský Survival.....aneb jak jsem brodil Labe, zlomil hůlky a naučil se spát za chůze

Existují krátké běžecké závody, kde jste do hodiny v cíli. Existují delší běžecké závody, kde jste za pět hodin v cíli. A existují závody, kdr když vystartujete v deset večer, tak ještě ve čtyři odpoledne druhého dne hledíte na pět kilometrů vzdálený kopec, kde doufáte, že bude konečně cíl. A Krkonošský survival je se svými dvaceti hodinami jedním z nich. Jedním ze závodů, kde se proti sobě postavil tým nováčků a amatérů a týmy několika násobných účastníků mistrovství světa.

24.3.2015 v 7:30 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 413 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Eva Tvrdá

Města v českém Slezsku 3

České Slezsko je lidnatou zemí s mnoha velkými městy, v nichž žije téměř půl milionu lidí. Při poznávání Slezska však mají zásadní význam města do 10 000 obyvatel, tedy města malá.

24.9.2017 v 10:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 14: Tajuplné ULAN-UDE, metropole Burjatska na řece Selenga

42-tunová hlava Lenina z černého mramoru nad hlavním náměstím, překrásné divadlo opery a baletu se zpívající fontánou před ním, perla "sibiřského baroka" katedrála Hodigitria, pivo Žatecký gus a soutěž o královnu krásy Burjatije..

24.9.2017 v 8:03 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 128 | Diskuse

Petr Bajnar

Zápisky z cesty po Řecku I.

Zemi, kterou jsem si letos vybral, jako cíl dovolené se stalo Řecko, které je považováno za kolébku naší evropské civilizace.

23.9.2017 v 14:44 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 308 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Loučení. S létem

Mám takový zvyk, že poslední den u moře nejdu do vody. Ani do bazénu. Loučím se s destinací výhradně na suchu. Poslední foto – a pak už jen vzpomínání.

23.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.84 | Přečteno: 199 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 13:Ruské centrum buddhismu: IVOLGINSKÝ DACAN (Chambyn Sume)

Na čas opouštíme Bajkal a téměř 300 km přes Ulan-Ude směřujeme do největšího a nejvýznamnějšího buddhistického komplexu na Sibiři a v Rusku vůbec s krásnými barevnými zlacenými budovami ve stylu tibetských buddhistických klášterů

23.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 8.59 | Přečteno: 121 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 996
"Nothing is so embarrassing as watching someone do something that you said couldn't be done." - Sam Ewing


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.